Suchozemské želvy

Chov - domácí terária
//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Chov želv doma v teráriích, jako alternativní, méně vhodný způsob chovu, k chovu ve venkovních výbězích, přináší chovateli řadu
problémů. Odhodlaný a zapálený chovatel se jistě i s takovými problémy vyrovná, zvláště v případě má-li jednu, dvě, případně
malou skupinku želv.
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
1/ Klasická terária, běžně používaná naší chovatelskou veřejností, jsou poslední dobou, zvláště pak v
zahraničí, nahrazována takzvanými " želvími stoly" . Přes záhadný název se vlastně jedná o obyčejnou
ohrádku na želvy. Takové chovatelské zařízení skýtá řadu nesporných výhod, zejména takových, které
přispívají k pohodě chovanců. Nejvýraznější výhoda oproti klasickému teráriu je rychlá výměna
vzduchu a výraznější rozdíly mezi denními a nočními teplotami. Také pro chovatele je mnohdy výhodná
skutečnost, že není nezbytně nutné, takový želví stůl vyrábět ze skla, lze použít lépe opracovatelné
materiály případně jejich kombinace. Půdorys nemusí být klasicky obdélníkový, je možné využít
dokonale vyhrazeného místa a celé zařízení udělat po libosti členité. Jistě každý tuší, že čím větší
prostor dokážeme pro želvu vyčlenit, tím lépe. Minimální půdorys terária pro jednu, případně dvě,
mladé roční želvičky, rodu Testudo by měl mít alespoň 70x40 cm. Takové zařízení je však vyhovující
pouze na 2-3 roky a potom je nutné pomýšlet na změnu.
//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Takto mohou vypadat terária pro mladé želvy. Ozdobenější, vzhledem k počtu želv, terária mít nemohu ale fantazii se meze
nekladou.
///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

2/ Často na chovatelských fórech diskutovaný problém je vhodný substrát do terária. Já používám
obyčejné hobliny z měkkého dřeva. Vím, nezní to tak odborně jako například, mám želvy na cedrové kůře,
na dřevěných chipsech, na směsi rašeliny s pískem, na specielním substrátu namíchaném slovutnou
firmou XY z jánevímčehovšeho. Dávám přednost právě hoblinám z těchto důvodů. Jsou laciné a lehce
dostupné, jsou lehké a lehce zlikvidovatelné, neplesniví a dobře drží vlhkost, nepráší, jsou světlé,
což je zvláště v přisvětlovaných teráriích nezanedbatelná výhoda. Nejsou ani pro malou želvu nijak
nebezpečné (na rozdíl od dřevěných chipsů). Pokud želva hoblinu pozře, což se stává často, nic se
neděje je to vlastně jemný rostlinný zbytek, zvýší se jí pouze podíl balastních látek v zažívacím traktu.
Snad jediná nevýhoda je ta, že ostatní substráty možná vypadají v terárku lépe a jak jsem již říkal
" odborněji" . Tím samozřejmě nechci říct, že hobliny jsou jediný vhodný substrát, každému jistě může
vyhovovat něco jiného. Hobliny však, jako zcela inertní materiál, mohu doporučit. Pokud má někdo
pocit, že práší, není to chyba hoblin, ale chovatele, má je příliš suché. Ostatně zkuste si čichnout k
suchým hoblinám a k suché rašelině, schválně jakého materiálu budete mít v nose víc, a který vám bude
víc vadit. Pozor, nezaměňujte hobliny s pilinami, ty vhodné rozhodně nejsou.
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Takto vypadá ranní vstávání u mě v terku. Připadá vám, že se želvíci tváří v hoblinách nějak uraženě a nespokojeně? Mě tedy ne.
Využívají hoblinky k zahrabání a načerpání nezbytné noční vlhkosti, v přírodě by to byla rosa.
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

3/ K vytápění terárií se občas doporučují různé topné kameny, rohože apodobné speciality, pro želvy
jsou ale naprosto nevhodné. Přílišvysušují substrát, pokud jsou zapnuté neustále, tak zabraňují nutnému
poklesu nočních teplot. Želva je přizpůsobena k tomu, přijímat teplo zeslunce, tj. zhora. Stačí proto
umožnit želvě vyhřát se například podreflektorovou žárovkou. Pokud nechcete, aby se vám v terárku
bimbalnemotorný květináč, je dobré použít " Reflektorovou žárovku SPOT R 80" Je to padesátikorunová
záležitost, mají jí v každém větším elektru aplně uspokojí požadavky vaší želvy. Kužel světla a tepla, který
vytváří je výhodný a žárovka neoslňuje. Kolika watová má být, záleží napodmínkách kde se terárko nachází.
Já používám 40-60W a je to takakorát. Na substrátu přímo v kuželu světla by měla být teplota 35-40°C.
Želva ale musí mít možnost se v opačném rohu terárka v případě potřebyochladit na 20-30°C. Pokud
je terárium umístěno na opravdu světlém ateplém místě, není třeba svítit žárovkou celý den, stačí např.
třihodiny ráno, tři odpoledne.
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Jednoduchá instalace, výhodně směrovaný proud světla a tepla tuto žárovku do terárek přímo předurčuje. Vždy musí být instalována
na straně terária, nikdy ne uprostřed, želva musí mít možnost se ochladit.
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

4/ Pokud terárium, případně želví stůl je umístěn na tmavém místě, je nutné dodatečné osvětlení.
Nejjednoduší řešení je dosvěcování zářivkami. Je potřeba svítit 10-12 hod. denně. Pokud se dostatečná
intenzita světla podcení, želva nebude aktivní, bude málo přijímat potravu a celkově bude taková zaražená.
Běžně jsou k dostání zářivky jak lineární tak kompaktní, se spektrem garantovaným výrobcem, včetně
UVA/B. Bohužel, mám s jejich účinností kapku rozporuplné zkušenosti. První problém je cena, pohybuje se
podle velikosti zářivky od cca 300,- do 800,- Kč. Účinné spektrum zaručuje výrobcepo dobu maximálně
jednoho roku a to pouze do vzdálenosti cca 15 cm. Nicméně jako zdroj světla jsou vhodné. Problém
UVA/B budeme řešit jinde, takže se vrátím k tomu osvětlení. Jako tělesa pro zářivky doporučuji různé druhy
a typy takzvaných kuchyňských zářivkových těles. Při srovnání podobného, ne-li totožného zboží v elektru a
ve specializovaných zverimexech, dojdete k pozoruhodným cenovým rozdílům.
5/ To je snad prozatím asi tak vše, čím by želví apartmán měl být vybaven. Pokud si na něco ještě vzpomenu,
nebo pokud to vyplyne z diskuse, doplním. A nebojte, nezapoměl jsem na misku s vodou a krmením, to ale
až v kapitole krmení.